Nenasytné batole?

Mgr. Tereza Rogalewiczová

Velké části rodičů může přejídání dítěte v batolecím věku (1-3 roky) připadat jako absurdní. Většinou přeci malé děti k jídlu všelijak přesvědčujeme. Tu odmítají maso, tu jogurt, tu nějaké ovoce nebo zeleninu nebo všechno… V jídle i stravování se odráží fyziologický negativismus dítěte. Tato fáze je zcela přirozená a normální, avšak v rámci tohoto jevu se malý potomek leckdy důrazně vymezuje i co se týče příjmu stravy. Ať je to odmítáním některých jídel nebo potravin nebo preferencí jen některých z nich. V tomto období není nic divného, když dítě jí několik dní málo a pak naopak hodně. Ale co je to hodně a co málo? A co když je dítě jedlík a chutná mu? Co vše mu povolit sníst?

Samozřejmě i pro tento věk existují výživová doporučení, tedy kolik jakých živin, minerálních látek či vitamínů takto staré děti potřebují. Pro rodiče jsou to však nicneříkající informace. Jako v ostatních oblastech výživy se i zde vyplatí kombinovat selský rozum se základními znalostmi. Není proto na škodu mít zevrubný přehled o tom, co by jídelníček batolete ideálně měl obsahovat:

• 3-4 porce mléka a mléčných výrobků (120-150 ml mléka, 100 ml jogurtu, 20-30 g tvarohu, 20-30 g sýru)
• 2-3 porce obilovin (1/2 krajíce chleba, ½ rohlíku, 60-70 g vařené rýže/těstovin, 80 g brambor, 40-50 g vařených luštěnin, 2 knedlíky)
• 2-3 porce zeleniny a 2 porce ovoce (50 g, 100 ml ovocné/zeleninové šťávy, z toho 1 porce zelené listové zeleniny, 1 porce ovoce nebo zeleniny s vysokým obsahem vit. C (rybíz, jahody, citrusy, kiwi), 1 porce žluté až oranžové ovoce nebo zeleniny)
• 1 porce masa denně (40-60 g, 2-krát v týdnu ryba, porce 80 g), max. 2 vejce týdně
• 2-3 porce (10 g) volného tuku (k pečivu nebo přípravě syrových či vařených jídel)

Netřeba se ale příliš zabývat uvedenými gramážemi, berme je jako orientační.

V tomto věkovém období dostávají zpravidla děti jako doplněk k běžné stravě umělou mléčnou výživu, tedy pokračovací mléka nebo kaše. Neměli bychom ale zapomínat, že i mléka jsou výživná a nemůžeme je proto chápat pouze jako nápoj. Musíme počítat s jejich energetickou hodnotou a obsahem živin, vitamínů a minerálních látek. Zařadíme-li je např. do svačiny, měli bychom tomu uzpůsobit zbytek svačinového jídla. Při dávkování se řídíme údaji výrobce.

Neměli bychom se nechat zmást reklamami na lahodné dětské krémy, pudinky, dezerty a spol. Ne vše, co je inzerováno jako pro děti vhodné, opravdu vhodné je. Měli bychom se snažit mezi výrobky odlišit ty k pravidelné konzumaci žádoucí od těch, které by měly být podávány nanejvýš příležitostně. Obecně platí, že čím později dítě „rizikové“ potraviny ochutná, tím lépe, protože mu můžeme vysvětlit, že tyto „dobroty“ jsou jen výjimečné.

Co je v tomto období rizikové, i z důvodu budoucího vývoje vztahu k jídlu a stravování vůbec, je nedostatek řádu. Batolecí období je přechod mezi stravou kojence ke stravě a stravování dospělých. Budují se jídelní návyky a bohužel i zlozvyky. Jak je lákavé utišit vztekající se nebo jinak emočně rozladěné dítě nějakým jídlem. Tím spíš, když obecně málo jí. Přeci mu neuškodí tu a tam něco sníst mezi jídly. Tu a tam jistě ne, tím spíše v nestandardních situacích. A každý rodič sám nejlépe ví, jak jednoduše se naruší denní režim. Ale měli bychom se snažit jídla od sebe nějak oddělovat, snažit se nenechat dítě „prozobávat se dnem“ a především ho neučit, že nejlepším řešením všemožných emocí je jídlo.  

Pokud batole (které však dobře prospívá a je zdravé) s jídlem neustále honíme, zkusme mu nabízet jídlo v nějakých intervalech a nepronásledovat ho s ním v jednom kuse. Hlady jistě neumře. Pak bychom také mohli zjistit, že k hlavním jídlům opravdu nic moc nepojí, zato v mezičase ujídá kde co. A velmi pravděpodobně to nebudou ty nejvhodnější a žádané kategorie potravin.

V batolecím období nenajdeme klasické nenasyty v pravém slova smyslu. V jejich chování nepozorujeme vědomou nadměrnou konzumaci jídla, kterou bychom nazvali jako přejídání. U batolat zpravidla zaznamenáváme výkyvy v množství přijaté stravy, které zrcadlí jejich aktuální vývojové potřeby. Můžeme se zde tak trochu spoléhat na jejich přirozené instinkty. Skutečné přejídání můžeme začít pozorovat nejdříve od předškolního věku dále. Ale právě v batolecím období budujeme  základy pro budoucí vztah (nejen) k jídlu a jídelním zvyklostem. Některým dětem obecně více chutná, méně si vybírají, jedí ochotněji. V porovnání s vrstevníky třeba i více. Pokud je však váhový trend v normě (sleduje praktický lékař), můžeme být v klidu. Svévolně nasazená dieta rodičem do tohoto věku určitě nepatří!

Výživa malých dětí je silné téma jak pro odborníky, tak pro rodiče. Každé dítě je jiné, platí na něj něco jiného, občas neplatí vůbec nic. Nezbývá nám nic jiného, než se opět obrnit trpělivostí. Snažit se dítěti poskytovat pestrou stravu a navzdory nezdarům opakovaně předkládat žádoucí potraviny. Snažit se do stravování postupně vnášet řád a pravidelnost, byť to k ideálu bude mít často dosti daleko. To, jak jíme my a zbytek rodiny, má větší dopad na dítě, než si občas uvědomujeme.

Tato vývojová fáze poskytuje široké pole působnosti pro začátky budování zdravého životního stylu. Dost možná máme velkou příležitost a silnou motivaci zlepšit i sami sebe. :-)