Pánové pod taktovkou odborníka

Pánové pod taktovkou odborníka

Karolína Fourová

Téměř polovina českých mužů trpí nadváhou a celá pětina z nich je obézních. Androgenní obezita se vyznačuje zvýšeným obvodem pasu a právě tento typ postavy připomínající jablko představuje pro lidské zdraví mnohem větší riziko než řádné ženské pozadí. U mužů se nadváha klasifikuje například jako obvod pasu větší než je 94 cm a od 102 cm se jedná již o obezitu. A právě hubnutí mužů je kapitola sama o sobě. Ačkoliv jim jde samotné shazování přebytečných kil lépe než nám ženám, často bývá v jejich případě největším oříškem vůbec začít.

Hubnoucí muži neradi žádají výživové specialisty o pomoc a hubnutí chtějí řešit spíše po svém. Většinou se jim příliš nechce omezovat v jídle a prostě a jednoduše je děsí představa (ač často mylná), že by jim někdo na prvním sezení vyškrtal z jídelníčku všechny jejich oblíbené potraviny nebo zakázal skleničku piva k večeři a donutil je místo toho jíst pouze zeleninové saláty.

Získat zpět ztracenou postavu se proto snaží spíše sami pomocí sportu. Ale i cvičení potřebuje vyváženou stravu, aby se docílilo kýžené redukce tuku se současným nárůstem svalové hmoty.

Mužská strava se obecně skládá z většího podílu masa a bílkovin než strava žen. Na druhé straně příliš neholdují ovoci a zelenině, ale většinou si snáze než ženy dokážou odpustit sladkosti, dortíky a jiné druhy mlsání. A na těchto skutečnostech je třeba stavět a využít je i při tvorbě redukčního jídelníčku.

Oblíbenými pokrmy mužů jsou často hotová jídla, zemité pokrmy klasické kuchyně, jídla z fastfoodů nebo jiných rychlých občerstvení, doplněná o skleničku piva pro dobré trávení. Takový jídelníček, na který je muž zvyklý, nelze změnit ze dne na den. Pokud muž miluje maso, jídelníček, který mu naordinuje pouhé chroupání zeleninových salátů a tofu je přímou cestou k neúspěchu.

Proto je vhodnější zvolit trochu jiný přístup, který bude mít rozhodně větší šance na úspěch.

Jak tedy začít? Nejvhodnější je překonat stud a pro začátek se poradit s odborníkem. A ne s ledajakým, ale se specialistou na míru přímo pro pány. V kurzech pro muže se nemusíte stydět a lektor se také více zaměřuje na převedení zdravějších návyků do běžného života a praktické rady, jak se stravovat při úskalích zaměstnání, a přizpůsobuje kurz právě potřebám pánů. Rozhodně nečekejte nějaké striktní zákazy a příkazy. Pokud stále ještě váháte, možná vám dodá odvahu příběh pana Johánka (36).

Speciální kurz zdravého hubnutí pro muže startuje již po Novém roce. Více informací o kurzu pro muže naleznete zde.

Využít můžete také individuálních poradenství v Praze nebo právě ve vašem městě zde.

Kurzy ve STOBu nejsou pouze výsadou žen

Jiří Johánek

Jmenuji se Jiří Johánek a je mi 36 let. Patřím k lidem, kterým stačí projít kolem zákusku a již přiberou. Zatímco jiní snědí, co chtějí, a nepřiberou, já jsem pravý opak. Geny prostě neošidíte .

V dětství jsem byl přesto téměř až vychrtlý a ve školce mě prý dokonce nutili do jídla. Někdy kolem mých 16 let se však něco zlomilo a já jsem začal přibírat. Nikoli hodně a skokově, ale zato nepřetržitě. Vůbec jsem nesnídal, moje první jídlo byl až oběd, stres jsem zajídal a množství jídla jsem neřešil. Dával jsem si vše, na co jsem měl chuť, a tu jsem měl nejvíce večer. Měl jsem rád sladkosti (sušenky, čokolády, zákusky, koláče atd.) a sladké limonády, bagety, často jsem chodil do KFC a McDonald´s, tedy učebnicový příklad nezdravého jídelníčku.

Nebylo divu, že při takovém životním stylu jsem to na konci roku 2015 „dotáhl“ na 120,5 kg při výšce 186 cm. Hodně jsem se potil, při každém rychlejším kroku jsem se zadýchal, byl jsem unavený a necítil jsem se dobře. Při preventivních návštěvách mi praktický lékař doporučil zhubnout, ovšem změnit od základu svůj způsob života musíte chtít jen a pouze vy sami, a pokud na vás tlačí okolí a vy chcete měnit svůj způsob života pro někoho jiného, nemáte podle mě naději na úspěch. A já jsem (zatím) nechtěl… Poslední „kapkou“ však byly výsledky většího lékařského vyšetření v létě 2015, které neukázalo jen vyšší hladinu cholesterolu, ale ani jiné hodnoty nebyly v normě. A tehdy jsem si řekl dost.

Rozhodl jsem se, že změním svůj životní styl a začnu se sebou něco dělat. Věděl jsem však, že na začátku budu nad sebou potřebovat jednak onen pověstný „bič“, protože jsem očekával, že vůli bude třeba nejprve vypěstovat, a druhak také někoho, kdo mi ukáže cestu, po které se vydat. Obrátil jsem se proto na STOB (o kterém jsem dříve slyšel), konkrétně na lektorku Petru Mocovou, kterou jsem v listopadu 2015 oslovil kvůli absolvování individuálního základního kurzu hubnutí STOBu. Paní lektorka navrhla začít kurz již v listopadu, ale já věděl, že Vánoce se vším cukrovím a dalšími sladkostmi by byly na začátek příliš velké „sousto“, proto jsme se dohodli až na začátek ledna 2016.

Kurz jsem tedy zahájil 6. ledna letošního roku a postupně se mi podařilo pod vedením paní lektorky zcela změnit své stravovací návyky a životní styl. Mým cílem bylo zhubnout 30 kg, tedy na 90 kg. Začal jsem snídat, přestal jsem si dopřávat sladkosti všeho druhu, pít sladké limonády a svačit (dříve tak oblíbené) bagety. V KFC a McDonald´s jsem byl letos asi třikrát (dříve zhruba třikrát za dva týdny). Zařadil jsem do stravy více bílkovin, ovoce a zeleninu a začal jsem číst složení potravin na jejich obalech, abych věděl, co vlastně jím. Začal jsem jíst také více ryb a luštěnin. Přidal jsem pohyb, v práci chodím v drtivé většině případů po schodech (dříve jsem cestoval pouze výtahem) a z práce na metro chodím každý den 1,5 kilometru pěšky (dříve jsem využíval tramvaje). Postupně jsem si s pomocí paní lektorky „vyladil“ a nastavil stravovací režim tak, aby byl dlouhodobě udržitelný a abych se po ukončení kurzu již ke svým „starým“, a jak jsem postupem času poznal, strašným, stravovacím návykům nevrátil.

Pan Johánek před absolvováním kurzu.

Moje váha šla dolů, zhubl jsem více než 30 kg a nyní v listopadu 2016 vážím 89 kg. Svůj původní cíl jsem tedy splnil. Jsem si ale vědom, že musím takhle dále pokračovat. Jím tedy pětkrát denně, což je pro mě optimální a já nepociťuji během dne hlad. K snídani mám snídaňové cereálie s mlékem, u kterých si hlídám, aby obsahovaly maximálně 20 gramů cukru na 100 gramů výrobku, a k dopolední svačině jakékoli ovoce, tedy např. jablko, hrušku, pomeranč, mandarinku, banán, švestky apod. Obědvám v závodní jídelně v mém zaměstnání. Tam někdy není lehké si vybrat, často vaří omáčky s knedlíky a podobná těžká jídla, takže se jako přílohu snažím volit alespoň rýži či brambory, bramborovou kaši nebo těstoviny. Výjimečně si dopřeji i knedlíky, ovšem časy, kdy jsem si jich dával pět, již skončily J. Jednou týdně využiji pravidelné nabídky jídelny a dám si také rybu. Polévky vynechávám, ale každý den si k jídlu sám namíchám zeleninový salát.

K odpolední svačině volím různé mléčné výrobky – bílé jogurty, ovocné tvarohy, sýr Cottage nebo proteinovou tyčinku a k večeři si dávám tmavé pečivo, k tomu kvalitní šunku nebo jiný druh uzeniny (samozřejmě s min. 80 % masa) nebo méně tučný sýr, někdy také zeleninový salát s tuňákem, ale vždy zeleninu. Jím hodně zeleniny, denně kolem 300 gramů.

Slazené limonády jsem vyměnil za čaj k snídani a obědu, přes den v práci a k večeři za 1,5 litru neperlivé vody a o víkendu, když mám chuť na něco sladkého, přidávám kofolu bez cukru.

Samozřejmě jsou dny, kdy nový režim nedodržuji na 100 % – a to víkendy a dovolené. V těchto dnech přichází „plánované vybočení“, jak to ve STOBu hezky nazývají. Nejvíce jsem za tento rok „hřešil“ na týdenní dovolené u moře, kdy jsem za sedm dní přibral tři kila. Tam jsem se skutečně nedržel vůbec a jedl všechno bez omezení. Po návratu jsem se ale vrátil k výše uvedenému a váha šla opět dolů. Další vybočení jsem si dovolil při 14denní dovolené na chatě v srpnu, kdy jsem opět ne vše přesně dodržoval (občas zmrzlina, špekáčky na ohni apod.) a váha se zvýšila o plánovaných 0,5 kg. Občas také zajdeme s přítelkyní na večeři, ke které si dám skleničku piva, a na pracovních akcích s občerstvením si nějaký ten sladký koláček neodpírám, stejně tak na rodinných oslavách řez dortu. A myslím, že tak to je v pořádku. Nelze si odpírat celoživotně to, co má člověk rád. Je ale důležité znát správné množství. Sladké mi nechybí, jelikož si jej občas dám a o to více si pak tyto příležitosti vychutnám.

Dříve tak oblíbeným sladkostem se vyhýbám a pohyb v „toxickém prostředí“ se snažím eliminovat na minimum, i když někdy je to dost obtížné – v obchodech jsou čerstvé sladké koláčky, u pokladen zase různé čokoládové tyčinky apod., ale prostě si to nekoupím, jako bych to udělal dříve.

Pan Johánek dnes.

Žádné jídlo si nezakazuji, jím vše, na co mám chuť, ale menší porce, jím pravidelně a večer se již nedojídám. Úbytek váhy je nyní zcela jasně viditelný a v práci mě již oslovují i lidé, které znám jen od vidění, a ptají se, jak jsem dokázal tolik zhubnout a že mi to sluší.

Obecně se cítím mnohem lépe, se zadýcháváním je prakticky konec, jsem mnohem méně unaven než dříve. A výsledky lékařské prohlídky jsou výborné. V mém úsilí mě velmi podporuje rodina a moje přítelkyně, za což bych jim chtěl moc poděkovat. A poděkování patří také paní lektorce Petře Mocové za její milý, vstřícný a laskavý přístup při vedení kurzu.

Vím, že není snadné změnit své stravovací návyky a životní styl a dlouhodobě tyto změny udržet. Ovšem člověk nezjistí, co je schopen dokázat, dokud se nerozhodne to zkusit. Jsem velmi rád, že jsem to zkusil .

Zkuste to i vy.