PhDr. Andrea Mahrová, Ph.D.
Jako tzv. civilizační onemocnění – již podle názvu – jsou označována ta onemocnění, která často vznikají z “výdobytků” moderní civilizace a s tím spojených zvýšených nároků na výkon jedince (především pracovní). Pracovní nasazení nás často vyčerpá natolik, že už nemáme další čas (či si ho spíše jen neumíme najít) a energii (jak fyzickou, tak psychickou, což je však často dáno jen naším subjektivním pocitem) na jakýkoliv mírně intenzivnější pohyb. Např. do práce a z práce jedeme autem (spěcháme, abychom stihli rozvést děti do/ze školy, na kroužky, nakoupit, uvařit), v práci většinou sedíme (ten, kdo nesedí, je na tom významně lépe), chyby děláme také v našich jídelníčcích a často také málo spíme. Spánek je velmi důležitý, protože řada metabolických hubnoucích a regeneračních („samouzdravujících“) procesů v těle probíhá právě ve spánku v souhře s aktivitou hormonů.
"Sedavý způsob života" představuje nedostatek tělesného pohybu jak v zaměstnání, tak i ve volném čase. Redukovaná pohybová aktivita a zvýšené psychické nároky často vedou ke vzniku únavy, která podporuje následnou inaktivitu natolik, že jedinec je schopen pouze více přijímat (konzumovat), než ze sebe vydávat (tzn. preferuje více pasivní aktivity – PC, TV před aktivním pohybem). Část populace řeší navíc zvýšené psychické nároky zvýšeným příjmem potravy, zejména ve večerních hodinách. Tak vzniká a stále se prohlubuje energetická nerovnováha, s čímž společně vznikají poruchy tělesného i duševního zdraví, které mohou po čase vyústit do řady tzv. civilizačních onemocnění. Tato skupina onemocnění je také označována jako tzv. neinfekční onemocnění, ke vzniku některých z těchto onemocnění může být často zvýšená dědičná dispozice.
Mezi civilizační onemocnění se řadí: srdečně-cévní onemocnění – ateroskleróza, hypertenze, ischemická choroba srdeční, infarkt myokardu; onkologická onemocnění (karcinomy); metabolické poruchy cukrů a tuků (diabetes mellitus, obezita, hyperlipidémie), funkční poruchy pohybového systému; osteoporóza; psychické poruchy; poruchy imunity; apod.).
V posledních desetiletích podstatně klesá množství pohybu. Genetické vybavení jedince se však nemění a potřeba pohybu zůstává. Ale skutečná realizace pohybu je nedostatečná, převládá energetický příjem nad energetickým výdejem a z toho vyplývá řada komplikací. Problémem však není jen nadváha či obezita, ale spíše nedostatek pohybu jako takový. Dnes se používá termín „Fit and Fat“, který říká, že člověk s nadváhou, jenž se aktivně hýbe a má pevný svalový korzet, na tom může být zdravotně lépe než vychrtlý člověk bez pohybu a svalové hmoty. Zrovna tak jako obezita zpočátku nebolí, ale po čase dá o sobě vědět zdravotními problémy, i nedostatek pohybu se po nějaké době odrazí na stavu našeho organismu. Pohyb je základní životní potřebou stejně jako příjem potravy či kyslíku. Náš organismus je určen pro aktivní pohyb, ale bohužel při nedostatku pohybu vysílá tělo signály nelibosti v daleko menší intenzitě, než když mu nedáme najíst.
Pravidelná pohybová aktivita i přirozená (obvyklá, habituální) jsou spolu s přiměřeným energetickým příjmem nejlepším, nejbezpečnějším a ekonomicky nenákladným preventivním nebo v některých případech i léčebným prostředkem většiny „civilizačních onemocnění“.
Jaké klady nám dostatečný pohyb přináší?
- snižování rizika onemocnění srdce a cév
- snižování krevního tlaku
- prohloubení dýchání (lepší zásobení tkání kyslíkem)
- zvýšení glukózové tolerance
- snížení inzulinorezistence – zvýšení citlivosti inzulínových receptorů ve svalech
- prevence diabetu 2. typu
- zlepšování lipoproteinového profilu
- redukce hmotnosti
- prevence obezity
- prevence vzniku osteoporózy
- přispívá k dobrému funkčnímu stavu pohybového aparátu
- zlepšení psychického stavu a zvládání stresu
- snížení rizika nádorů – např. karcinom prsu, kolorektální karcinom
Obecné zásady objemu a intenzity pohybu
O druhu, objemu a intenzitě doporučené pohybové aktivity je vhodné se vždy poradit. Zejména, pokud trpíte nějakým chronickým onemocněním, jste staršího věku či si jednoduše nevíte rady. Platí pravidlo, že se řídíte vaším zdravotním stavem, věkem a trénovaností. Čím mladší a zdravější jste – tím vyšší intenzitu můžete volit. Důležité je sledovat subjektivní pocity při zátěži.
Příznaky pro okamžité zastavení cvičení:
- bolest na prsou, vystřelující do paží, šíje, čelisti
- žaludeční nevolnost
- dušnost a nepravidelnost srdečního tepu
- hukot v uších
- závratě
- křečovité bolesti ve svalech
Obecně je doporučovaná pohybová aktivita mírné intenzity okolo 50 % max. tepové rezervy, a to 30 min. denně; zátěž musí být systematická a trvalá. Pokud chceme ještě navíc rozvíjet svou fyzickou kondici, přidáme na intenzitě – 60-70 % tepové rezervy a délku prodloužíme až na 45 minut. Jak si spočítat tepovou rezervu jste se mohli dočíst v tomto článku.
Ideálními pohybovými aktivitami jsou takové, které se cyklicky opakují a lze při nich kontinuálně po zahřátí udržovat tréninkovou tepovou frekvenci v předem určené intenzitě, tzn. např. chůze, chůze s holemi, chůze v terénu, běh, jízda na kole, jízda na rotopedu, apod. Ten, kdo má rád skupinové formy cvičení, zařadí spíše ty vytrvalostního charakteru, např. aerobik, taneční aerobik, step aerobik, apod. Vybrat si můžete také ze cvičení na www.stob.cz.
Blahodárný vliv na naši psychiku
Pohybová aktivita má velký význam také při emocionálním ladění člověka. Cvičící člověk má zvýšený pocit důvěry ve své schopnosti (posílení sebedůvěry), snadněji rozptýlí obavy a stresy denního života. Pravidelná pohybová aktivita podporuje zvýšení pracovní kapacity, tzn. podporuje psychické funkce (psychomotorika). Dochází k upravení abnormalit nálad, zmenšení depresí a neopodstatněných obav, kterými člověk může trpět. Fyzicky aktivní jedinec má vyšší produkci některých nervosvalových přenašečů a modulátorů, které snižují bolest, zlepšují náladu a přinášejí člověku pocit radosti – endorfiny a enkefaliny, tzv. „hormony radosti“.
Byla by škoda se ochuzovat o tuto radost, tak s chutí do pohybu!
Mohlo by Vás zajímat
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
