Výživa před operací

Věra Boháčová, DiS., nutriční terapeutka

Chirurgická léčba patří mezi časté léčebné postupy a kupodivu i při tomto typu léčby hraje výživa svou roli – s její pomocí totiž můžeme výrazně ovlivnit jak zdravotní strav, tak i délku léčby a rekonvalescence. V této souvislosti je nutné podotknout, že tyto případné úpravy jídelníčku a často i celkové životosprávy patří do rukou odborníka. Například nevhodným způsobem hubnutí před plánovanou operací si může pacient přivodit místo žádoucího snížení hmotnosti řadu zdravotních komplikací, spojených např. s nedostatečným zastoupením důležitých látek v jídelníčku.

Výživu v souvislosti s operační léčbou můžeme rozdělit do tří období:

* předoperační dietní příprava

* výživa bezprostředně po operaci

* realimentace (obnovení výživy, zlepšování stavu výživy) – po operaci a převádění na normální stravu (případně dlouhodobou dietu)

Předoperační dietní příprava

Cílem této dietní přípravy je zajistit takový výživový stav nemocného, aby chirurgický výkon snesl co nejlépe. Zavedením nových moderních technik nutriční přípravy (enterální formou výživy do sondy nebo popíjení, tzv. sipping a parenterální výživa – výživa přímo do žíly) zlepšuje prognózu chirurgicky nemocných, zvláště těžkých nemocných.

V souvislosti s předoperační dietní přípravou rozlišujeme dlouhodobou nutriční přípravu, která se týká nemocných s plánovaným chirurgickým výkonem a pak krátkodobou dietní přípravu, zejména v případě relativně naléhavých chirurgických výkonů (zvláště na trávicím ústrojí).

Dlouhodobá nutriční příprava je zaměřena na úpravu nutričního (výživového) stavu a hmotnosti. Obezita nemusí znamenat dobrý nutriční stav, může být totiž provázena nedostatky v oblasti vitaminů, minerálních látek apod. Při úpravě hmotnosti může jít jinak o redukci hmotnosti u obézních, např. před ortopedickými či kardiochirurgickými výkony, a jednak o tzv. realimentaci (zlepšení stavu výživy). Cílem těchto úprav výživového stavu je zlepšení hojení ran, snížení rizik pooperačních komplikací, zkrácení doby rekonvalescence a zabránění dalšímu zhoršení výživového stavu. Při ovlivnění výživového stavu se nejčastěji využívá diet redukčních, výživných či diet dle základního onemocnění (diabetická, jaterní apod.), které mohou být doplněny různými suplementy. Často se využívají také přípravky enterální výživy, případně je možné využít i kompletní parenterální výživu (výživa přímo do žíly). Každý postup je však třeba přísně individualizovat podle potřeb nemocného. Jednou z důležitých zásad zůstává, že nemocný by neměl před operací zbytečně hladovět.

Každý operační výkon zasahuje do struktury a funkce lidského organizmu a dochází k reakcím, které označujeme jako pooperační odezva organizmu.

Projevy pooperační odezvy organizmu se pak projevují místně (v ráně) bolestí, místním překrvením a otokem, celkově pak zvýšeným katabolizmem (tedy látkovou přeměnou, při níž dochází převážně k rozkladu živin) tkáňových bílkovin, který vede k negativní dusíkaté bilanci. To je nepříznivý stav, kdy organizmus ztrácí více dusíkatých látek (bílkovin), než jich vytvoří, odbourává tedy bílkoviny a využívá je jako zdroj energie.. V organizmu dochází k zadržování sodíku, a s tím spojenému zadržování vody se současným snížením vylučováním moči, zvýšenému vylučování draslíku (v souvislosti s porušením a odbouráváním tkání), ke zvýšené teplotě, po těžších výkonech ke snížené plicní ventilaci. Tyto projevy se od třetího

dne po operaci postupně upravují. Tento normální pooperační průběh může být narušen změnami, které označujeme jako pooperační příhody (komplikace), a to buď místní (např. infekce rány, prasknutí operační rány) nebo celkové - žilní trombózy, embolie, poruchy krevního oběhu, jako je šok, kolaps v důsledku krvácení, ileózní stavy (stavy týkající se střevní neprůchodností)..