Zelenina v kojeneckém a batolecím věku

Mgr. Tereza Rogalewiczová

Asi nikoho z nás nepřekvapí, že dostatečná konzumace zeleniny platí i pro naše děti, a to i pro ty nejmenší. Také víme, že má být sortiment pestrý, protože různé druhy zeleniny se liší svým obsahem jednotlivých živin. Zelenina je zdrojem důležitých živin, vitamínů, vlákniny a řady biologicky aktivních látek. Přesto dle některých českých studií je množství zkonzumované zeleniny u dětí od 6 měsíců do 3 let neuspokojivé, stejně jako druhově chudé. Podle některých výzkumů ochutnají necelé 2/3 dětí do tří let pouze 5 druhů zeleniny. Nové poznatky poukazují na skutečnost, že prvních 1 000 dní života (od početí do batolecího věku) představuje z hlediska výživy dokonce to nejdůležitější období, ve kterém je účinek výživy nejsilnější a nejtrvalejší. Skrz výživu dochází i k ovlivnění aktivity genů a následně metabolismu na buněčné úrovni a na úrovni celého organismu.

Podle Světové zdravotnické organizace je pro zdravé prospívající dítě nejoptimálnější plné kojení po dobu prvních šesti měsíců života. Pak je optimální mateřské mléko doplnit prvními příkrmy. Jednak z důvodů zvyšujících se nutričních nároků rychle rostoucího dítěte, ale také protože v období mezi 17. a 26. týdnem nastává tzv. okno imunologické tolerance. Dle současných doporučení je právě toto období mezi 4. a 6. měsícem nejvhodnější pro zavedení všech základních potravin (včetně lepku, ryb, vajec, mléčných výrobků). V případě, že dítě neprospívá nebo není už v období 4. měsíce plně či vůbec kojeno, je možné první příkrm zařadit již po dokončení 4. měsíce (od 17. týdne), nikoliv však dříve. Pokud plně kojené dítě prospívá, příkrm zavedeme později (ne však později než po ukončeném sedmém měsíci). Zařazení potenciálních alergenů ještě v době kojení mateřským mlékem je pro dětský organismus vhodnější, lépe si s novými složkami potravy poradí.

V případě zavádění zeleniny se nemusíme obávat závažných alergických reakcí, proto bývají první příkrmy právě zeleninové. Případná reakce je nejčastěji kožní, dostavit se může až s odstupem několika dní, proto je obecně doporučováno dodržet dvou až třídenní interval mezi podáním nových druhů zeleniny. Zpočátku začínáme zeleninou tepelně upravenou, nejčastěji nabízíme jako první pyré z mrkve či brambor, což je spíše všeobecný zvyk než oficiální výživové doporučení. Postupně zařazujeme hrášek, řepu, brokolici, dýni, cuketu, lilek, květák, špenát, fazolky, celer, petržel, kapustu, zelí, kedlubnu, patizon… Jaké druhy zavedeme mezi prvními závisí spíše na lokálních zvyklostech. V první řadě není na škodu začít těmi druhy zeleniny, na které jsme již po více generací zvyklí a které se v našich podmínkách historicky pěstují. Postupně je žádoucí přejít na vícedruhové zeleninové příkrmy, které v dalším kroku doplníme o zdroj bílkoviny, tedy o maso nebo vejce. Neboť dobře víme, že z rostlinných, byť cenných zdrojů, nezískáme bílkoviny a minerální látky v dostatečném množství. Ustrnutí pouze na zeleninových příkrmech by s sebou neslo, mimo jiné, reálné riziko nedostatku bílkovin, vitamínu B12, železa, vápníku… Při výrobě domácích zeleninových příkrmů se nemusíme bát sáhnout ani po mražené zelenině. Výhodou dnešní doby je jistě široká nabídka dětských příkrmů. Jejich kvalita je přísně hlídaná a nelze je z nutričního hlediska považovat za méněcenný zdroj. Ba naopak, zejména v zimních měsících.

Dalším důvodem, proč je vhodné do prvního příkrmu zařadit právě zeleninu, je větší pravděpodobnost uvyknutí její chuti. Je obecně známo, že pozdější chuťové preference mají své kořeny už v nejútlejším věku. Vyplatí se předkládat opakovaně i odmítaný druh zeleniny, podle některých autorů může k osvojení a akceptaci nové chutě dojít až při patnáctém ochutnání! Takže to nevzdávejte, zkuste konkrétní druh opět předložit později, nebo jej „nenápadně“ přimíchat k jinému druhu, který dítěti chutná. S přibývajícím množstvím zubů a zlepšující se schopností kousání a žvýkání dáváme také zeleninu syrovou. Není výjimka, že některý druh dítě toleruje tepelně upravený a syrový odmítá, nebo naopak. Nebo začne odmítat druh, který již běžně konzumovalo. Opět platí heslo trpělivost. Velikou výhodou je také schopnost přirozené nápodoby rodinných příslušníků. Pravděpodobnost, že dítěti zelenina zachutná, je jistě vyšší, když nás uvidí, jak si na ní sami pochutnáváme. Tento náš vliv je větší než si možná uvědomujeme. Pokud vaše ratolest nepatří k ochotným konzumentům zeleniny, je lepší vybírat chuťově příznivější druhy. Tedy místo zelené nebo bílé papriky spíše sladší červenou, žlutou nebo oranžovou. Petržel nebo celer rovněž nepatří mezi chuťové favority nejmenších. Někdy pomůže odstranění slupek. Mnohdy dítě sousto vyplivne jen kvůli její přítomnosti, přitom chuť by tolerovalo.

Na téma příkrmů existuje nepřeberné množství názorů a doporučení, což tápajícím maminkám leckdy znesnadňuje vytvoření svého vlastního názoru na věc. Ve své podstatě to však není žádná věda, většina dětí přirozeně sama psychicky nazraje na potřebu jídlo ochutnávat. Naším úkolem je být jim trpělivým průvodcem. Vyplatí se začít několika prvními lžičkami a pak ještě dokojit mlékem. Postupné nahrazení mléčné porce příkrmem může nenásilně během několika dní bez obtíží proběhnout. Potrvá-li to déle, nic to neznamená. Raději nechte malému strávníkovi více času na adaptaci na novou situaci, než ho nutit a vyvolávat pláč a odpor. Všichni víme, jaké mohou být následky z propojení jídla a stresu. :-)