To, že jsem tlustá mi řekli v 16ti. A od té doby se to se mnou táhne.
Jako na houpačce hubnu a následně přiberu.
Přestala jsem kouřit, což nakonec není nic světoborného, protože jde o JEDINÉ rozhodnutí.
S jídlem se musím rozhodovat každý den, znovu a znovu.
Snad se mi podaří doživotně přehodit výhybku přežírání se a lehce před 40tkou se KONEČNĚ začnu brát taková, jaká jsem...úžasná, milá, vstřícná, inteligentní.
Po několika kurzech ve STOBu musím uznat, že opravdu je všechno více o "hlavě", než o jídle samotném. Já to jednou dám. A mezitím se s vámi podělím o ty drobné útržky z mojí hlavy...snad vás potěší a zasmějete se. :-)

Moje motto: "I pád na hubu je pohyb kupředu".