Příčinou obezity je vyšší energetický příjem než výdej, to všichni víme. Často jíme víc, než by nám stačilo, protože jídlo nás uklidňuje, je prostředkem pro kompenzaci negativních emocí a stresu. Kvůli tomu přibíráme na váze nebo se nám nedaří hubnout. Přitom si často neuvědomujeme nebo tápeme v tom, co konkrétně nás nutí jíst moc a hledáme prostředky, jak se tohoto návyku zbavit. Víte, co zajídáte, používáte nějaké jiné metody kompenzace stresu nebo negativních emocí, znáte způsob, jak se zbavit zlozvyku vše "řešit" jídlem?
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
Měli jste tu někdo a řešili vyrážku ze stresu viz. https://www.asva.cz/vyrazka-ze-stresu/ je to pro mě novinka a vůbec jsem nevěděla že něco takovýho může vubec nastat ale vypadá to, že je to můj případ. Jak jste to řešili?
Sobíku, věřím, že najdete svůj styl jak dobře jíst a dobře se cítit. Tuším, z mé vlastní zkušenosti, že by Vám mohl k tomu všemu pomoci i psychoterapeut. Možná za tím vším vězí nějaký strach nebo úzkost. Možná to tak není, jen má osobní zkušenost... že některé stavy spojené s jídlem mě pomohl rozmotat jak kurz Stobu tak k tomu další přidané věci terapeut :-)
sobík - mám pocit, že přemýšlení o jídle vám odčerpává dost energie a že by bylo prima se poradit s odborníkem,
Sportování po nocích, to Vás obdivuji, že jste měl ještě energii. Jinak, nevidím důvod, proč Vás trápí, že nemůžete guláš, sekanou či knedlíky. Ani jedno z toho při hubnutí nepotřebujete. Také jsem si navykla na lehce stravitelná jídla a z těch těžkých by mi bylo špatně. Nemám na ně vůbec chuť, nestrávila bych to.
Co se týče přejídání, myslím, že je lepší sladkosti, uzeniny a vše, na čem člověk ujíždí, vůbec nekupovat domů. Na co, aby to sežral? Čím víc toho doma má, tím víc toho vezme za své. Naopak mít doma plno ovoce a zeleniny a v případě mlsné se raději pustit do pár kousků ovoce nebo zeleninového salátu. S kouskem sýra, olivami či mořskými plody je to větší delikatesa, než hromada chipsů nebo uzeného.
Dobrý den, dovolte podělit se s vámi o potíž s jídlem. Hubnu. Pořád mám nějaký malý špek, ale měl jsem depresi a shodil jsem neuvěřitelná kila sportováním po nocích. O to ale nejde, mám teď problém s příjmem potravy. Mohu jíst ovoce a zeleninu, sem tam rybu nebo kousek masa, ale vůbec nemohu jíst českou kuchyni. Knedlík, guláš, rizoto, ze všeho se mi dělá špatně, nemluvím o sekané a podobných bufetových záležitostech, tam je to jasné. Mám sedavé zaměstnání, tedy výdej energie prakticky nulový. Tomu jsem přizpůsobil svůj jídelníček, za den sním pomeranč, kousek chleba s pomazánkou a sem tam nějaký oběd. Známí mě nutí do jídla, týden jsem to zkusil poloviční porce a krom toho, že mi bylo špatně a byl jsem unavený, jsem přibral 2kg. Je fakt, že piju hodně kávy, sice slabé ale i 5 hrnků denně, tak mám obavu, jestli jsem si nezničil trávení kafem. Taky se mi snáze jí ve společnosti, pokud jím nějaké nevhodné jídlo sám, je mi potom mnohem hůř. Tak nevím, jestli to není psychického rázu, jestli si ty potíže nějak nesugeruju?
Říká se, že prostorově výrazní lidé jsou klidní. Ale to my jen tak klameme tělem. Nevztekáme se a nevyskakujeme jak čertík z krabičky. Vážíme své kroky a za široký úsměv schováváme obavy, nejistotu i slzy. Kousneme do toho či onoho a kilíčka se střádají. Hubeňoury stres vyburcuje k pohybu, nás žene k ledničce. Když se ve stresu začneme silou vůle hýbat, zhubneme.
Mě se tenhle týden osvědčilo po obědě nezůstávat sedět v klídku a kafíčko :-)
Vstát a jít něco udělat pro něco dojít nebo zase něco odnést.Mám nebo jsem měla spojený oběd a pak další nášup jídla a tak zkouším tu šňůru přetrhnout a zatím O.k. Uvidíme jak to bude dál .-)
Když mě přepadne chut k jídlu na cokoli,snažím se myšlenky směřovat někam jinam.Dnes sem viděla krááásnou halenku a dá se říct,že chut mě přešla na sladké.Vždy to nefunguje,musím ven za přateli a myslet na něco jiného
Alenka.Silna - mluvíte mi z duše,jenže někdy je to tak těžké,že ten stres musím zajíst sladkým :o( Jinak na stres u mě funguje oblíbená hudba
Stres, stres a zase stres v dnešní době to asi ani bez stresu nejde :-( Proto se snažím ladit na tu zpsávnou vlnu, pustím si v práci relaxační hudbu, aby se mi dobře pracovalo, zavřu se a neposlouchám ostatní, jelikož i oni jsou přenašeči stresu ... a u nás obzvlášť :-(
Myslím, že stres je problém většiny hubnoucích lidí, mluvím i za sebe
Záchvatovité přejídání, tedy PPP, bohužel znám. Už přes rok se honosím tím, že se to nevrací!!! První a nejdůležitější je přiznat si, že to mám a že je s tím třeba něco dělat. Hubnutí a správný jídelníček je v té chvíli "mimo mísu"! Nejdřív musíte zjistit PROČ? K tomu je v převážné většině nutný odborník. Ale jsou i borci, kteří si analýžu dokážou provést sami. :-) Potom přijde to horší. Je třeba se s problémy poprat... A ne až zhubnete, nebo až vyhrajete ve sportce, ale TEĎ! A teprve když začnete mít svůj život alespoň trošku pod kontrolou, teprve pak je čas a síla na to ostatní...
Jo a jak řešit přejídání mezi tím - než to člověk zvládne - mě pomohlo mít připravené velkoobjemové jídlo s velkým sytivým účinkem - např. hrachová kaše, nebo ještě lépe - chrachový krém (bez mléka, másla, cibulky) jen osolený hrášek a voda :-( I když toho sníte litr či dva, není to zas až taková tragédie... Ale je to samozřejmě jen nouzové řešení na přechodnou dobu.
Xlanca
Díky že mě tu nerozebíráte dál beze mě :-)
Děkuji Šárko za vaše příspěvky.
V některých bodech jsem se opravdu našla a není to tak,že bych snědla tyčinku po obědě a nebo a chleba navíc
Opravdu hledám pomoc .Zatím to jde nějak samo.Vžydcky to utichne a pak se to zase objeví není to každý den .
Dlouho jsem v této skupině nebyla.
A koukám,že se tu strhla kolem mě pěkná debata :-)))
Co se týče PPP, bývá i těžké určit, zda u konkrétního jedince už jde o psychopatologii, nebo ještě ne. Někteří lidé mají tendenci svoje "příznaky" přeceňovat, a tak mohou považovat za záchvat přejedení třeba to, když sní místo 2 krajíců chleba 3 krajíce nebo když sní po hlavním jídle navíc nějakou sladkost atp. Pak se domnívají, že jde o poruchu, ale přitom ve skutečnosti o poruchu jít nemusí.
A naopak podceňují nadměrnou sebekontrolu v jídle, anorektičky a bulimičky třeba i svou postavu.
Proto nelze takto na dálku zhodnotit, zda jde nebo nejde o poruchu.
Šárka Slabá: Děkuji Vám za přání. Doufám, že se mé potíže zlepší.
Uvádíte přesnou definici záchvatovitého přejídání tak, jak ji navrhl P. J. Cooper.
Tu paní neznám, a tak samozřejmě nemůžu vědět, jestli u ní jde o PPP nebo ne. Vy ji asi znáte líp. Jen jsem usoudila, že by přicházela v úvahu i PPP, protože paní napsala, že se přejídá, i když nemá hlad (t.j. jeden ze znaků v bodě B), je to potom jako droga a nemůže přestat (t.j. ta splněná podmínka v bodě A - během záchvatu ztrácí kontrolu nad svým jídelním chováním). Jestli a jaké další podmínky splňuje nebo ne, to samozřejmě nevím.
Z tohoto důvodu jsem jí napsala, že "jestli" trpí záchvatovitým přejídáním, bylo by dobré to řešit s odborníkem. Na druhé straně uznávám, že je třeba brát v úvahu i to, že ona sama možná tuto poruchu nezná.
Uznávám, že diagnóza PPP je velmi závažná a u každého postiženého jedince velmi individuální, proto by bylo neprofesionální ji probírat s jednotlivými lidmi na dálku. Domnívám se však, že je malá informovanost o záchvatovitém přejídání, ale i jiných PPP (nejen mentální anorexii a bulimii, ale třeba i o syndromu nočního přejídání nebo kontinuálního jedení, bigorexii, drunkorexii, ortorexii) , protože se o nich moc nemluví. A že taková PPP může způsobit i obezitu, to neví už skoro nikdo. Domnívám se, že by bylo vhodné tuto problematiku vnést více do podvědomí lidí a vzhledem k tomu, že tyto stránky informují obšírně o obezitě, zdravém životním stylu a podporují hubnoucí, se domnívám, že tu prostě chybí články na toto téma, stejně jako kontakty, kam se lidé mohou obrátit pro pomoc. Existují stránky, které podrobně informují veřejnost o PPP a jsou na nich i diskuze mezi nemocnými, kteří se navzájem podporují v léčbě, doporučená literatura, kontakty.
Každopádně se domnívám, že by takových stránek mělo existovat víc.
Je to o hlavě,především,ale také o vůli a o hledání...
Šárka Slabá: Díky za Vaší reakci. Máte pravdu, že je přejedení a přejedení. Záchvatovité přejídání, jako PPP má svou přesnou defenici -1. Záchvatovité přejídání(BED) - v DSM IV (mezinárodně používaná příručka Americké psychiatrické společnosti z roku 2000) jsou uvedena následující kritéria
A. Záchvat přejídání je definován jako konzumace většího množství jídla než je obvyklé a to v krátkém časovém období (méně než 2 hod.)
Během záchvatu pacient ztrácí kontrolu nad svým jídelním chováním.
B. Záchvaty jsou spojeny se 3 a více následujícími znaky:
-pacient se nají do nepříjemné plnosti
-konzumuje velké množství jídla bez pocitu hladu
-jídlo je konzumováno rychleji než obvykle
-jí o samotě, protože se za množství konzumovaného jídla stydí
-po přejedení následuje pocit viny, deprese, znechucení sám sebou
C. Přítomná úzkost je spojena se záchvatovitým přejídáním
D. Záchvaty přejídání se vyskytují ve frekvenci alespoň 2x týdně za posledních 6 měsíců.
E. Záchvatovité přejídání není spojeno s následným kompenzatorním chováním (jako u jiných PPP)
Tyto příznaky paní, které jsem odpovídala nevykazovala, proto jsem jí doporučila klinického psychologa, který jí jistě bude umět poradit a projít s ní zátěžové situace, které jí pravděpodobně k jídlu vedou. Co se týká zásad tohoto fóra domnívám se, že lidé z řad podborníků jsou erudovaní v daných problematikách, ale řešit po internetových diskusích poměrně závažnou diagnozu PPP nám nepřipadá profesionální, při vzetí do úvahy striktní individualizaci péče. také při psaní může dojít k nedorozuměním, která se těžko korigují, zvlášť pro časový odstup.Proto pokud zjistíme, že se může jednat o poruchu závažnějšího charakteru, doporučujeme navštívit odborníka osobně. Přeji Vám hodně vytrvalosti a sil v boji s Vašimi potížemi.
odbornici7s: Nejsem sice odbornice, ale můžu mluvit z vlastní zkušenosti, protože já sama trpím záchvatovitým přejídáním, a i když jsem tady na STOBu a dokonce jsem i absolvovala kurz STOBu, cítím, že je nad mé síly se z toho dostat sama nebo jen ambulantně (chodím k psychologovi i k psychiatrovi už asi 2,5 roku, a přesto každý rok přiberu 20 kg, nyní vážím už 155 kg).
Ano, těžko snáším stres a zajídám ho, zajídám i negativní emoce.
Dá se taky říct, že není přejedení jako přejedení. Někdo považuje za přejedení, když sní po večeři tabulku čokolády.
Záchvatovité přejídání je dle mého názoru o tom, že (uvedu příklad) člověk sní např. během 30 minut, kdy je jakoby "v tranzu", 0,5 kg vlašského salátu, celý bochník chleba, kostku másla, k tomu 4 čokoládové tyčinky a zapije to 2 litry mléka.
Je to porucha příjmu potravy. Samozřejmě je možné ji řešit s jakýmkoliv klinickým psychologem, z mého pohledu (tím se s Vámi nechci jako laik nijak přít) je však nejlepší ji řešit přímo s odborníkem zaměřeným na poruchy příjmu potravy, popř. se nechat i hospitalizovat někde, kde se na tyto poruchy zaměřují, když to člověk opravdu nezvládne ambulantně.
Já osobně mám nyní zájem o hospitalizaci.
Tyto stránky jsou výborné pro lidi, kteří chtějí zhubnout, zbavit se nadváhy nebo obezity. Vzhledem k tomu, že zhruba čtvrtina obézních lidí má ale problémy se záchvatovitým přejídáním jako poruchou příjmu potravy (a čím vyšší BMI člověk má, tím je pravděpodobnější, že touto poruchou trpí), mi tady ale chybí zaměření na tuto problematiku, v Normách a zásadách dokonce uvádíte, že "nejste oprávněni se zabývat vážnými otázkami, jako je deprese, poruchy příjmu potravy apod." Existují odborníci, kteří k tomu oprávnění mají. Myslím si, že by bylo vhodné s nimi navázat konkat a pak by bylo možné tuto problematiku tady probírat. Psát o tom články, zavést diskusi, zaměřit se na lidi takto postižené i v kurzech, uvést kontakty, kam se člověk může obrátit atp.
Šárka Slabá: Při čtení této diskuse mě napadá spoustu věcí od té, která souvisí se stejnými pocity, které mě občas napadají až k jejich řešením. To, že člověk občas selže, je normální a běžné, důležité je, druhý den vstát a místo výčitek, ketré přicházejí si stanovit plán dne tak, aaby vyhovoval zásadám, které držíme.
K JaninaDseznamcz: není třeba hledat odborníka na téma záchvatovité přejídání, často je přejídání důsledek jasné konkrétní situace či nejasné dlouhotrvající krize. S tím by vám měl pomoci jakýkoliv klinický psycholog, který v HK jistě bude. Zkuste si ho najít.. Už tím, že jste se zapojila do programu stobu a této diskuse jste udělala první krok ke změně. Držím palce!
Přečetla jsem si diskuzi a jsem na tom stejně jako všichni. Dokud něco dělám na mlsání nemyslím. Nejvíce se si osvědčil rotoped. Protože, když po hodinovém šlapání člověk zjistí, že spotřeboval energii tak na jeden jogurt, přejde ho chuť si něco v ledničce brát. Jenomže, když je člověk naštvaný na celý svět, stejně trochu toho sladkého nejspolehlivěji ty chmury zaženou. Aspoň rozinky, když si nic domu nekoupím.
Tu knihu od Mačingové jsem minulý týden dostala. Přiznám se, že jsem ji nestudovala, ale napravím to. O víkendu nějaký ten recept zkusím. Díky za povzbuzující diskuzi. Člověka potěší, že nejsem jediná, která s tím bojuje.
Tak děkuji za informace jsi hodná.Myslím,že to budu muset zkusit zatím sama dál a tady s vámi je mi líp než před tím.....
JaninaDseznamcz: Tak blízko Třebechovic jsem nenašla nikoho, kdo by se tím zabýval. Nejbližší kontakt jsem našla v Liberci :-( Středisko komplexní terapie, Jáchymovská 286, Liberec, platí zdravotní pojišťovna - je třeba se informovat při prvním kontaktu. Pak je toho spousta v Praze. Vzhledem k tomu, že je ale hodně těžké se z toho dostat sám, kdybys cítila, že to nezvládáš, mohla bys zažádat o hospitalizaci v Centru pro diagnostiku a léčbu poruch příjmu potravy v Praze, Psychiatrická klinika Ke Karlovu. Tam bys ale potřebovala doporučení od psychiatra.
já mám vyzkoušený salát z červené řepy podle Mačingové a ten je MŇAM,ale další recepty jsem neměla k dispozici :-)
Mně pomohlo stravování podle knížky Antonie Mačingové-Zhubněte jednou provždy(stojí 300,-). Za 3 měsíce mám 8 kg dole bez hladu a všechny recepty mně moc chutnají. Je to vlastně očista a doplnění živin a vitamínů do těla a úspěch je zaručený. Stojí za to si knihu omrknout např. v knihovně nebo v knihkupectví. Kdo vyzkouší, nebude litovat !!!
já taky řeším stres zobáním, zobnu tady, zobnu tam ..... a nejhorší je, když máme doma nugetu..... to fakt nejde, jdu jednou, zavřu ji, jdu podruhý, zavřu ji.... vím, že mi z ní zase bude špatně, protože mě bude tlačit v žaludku, ale nedokážu se odtrhnout..... nevím, co s tím, nugeta a dobré čokoládky jsou má zhouba ..... přitom mi vlastně na nervy nepomůže, protože si pak zas vynadám, že jsem se nudržela :-(, v hlavě mám již srovnáno spoustu věcí, je to skutečně v myšlení, ale bohužel tohle mi nějak přeprogramovat nejde :-((((, nevím, co s tím
Z Třebechovic u HK
JaninaDSeznamcz: Jestli máš problém se záchvatovitým přejídáním, bylo by dobré to řešit s odborníkem. Můžu se zeptat, odkud jsi?
muriela: No, zatím se to na jaro netváří. U nás na jihu Čech zase sněží.
U mne platí jít dělat to, co mne baví .... třeba práce na zahrádce :-) .... už aby bylo sluníčko a teplo, to je venku úžasně :-)
děkuji :) i tak jsem spokojená, jsem tady už dva měsíce a výsledky jsou znát :)
Netrap se tím že si uklouzla já minulý týden měla úplně šílený co se týče jídla.Všichni mi tu poradili.Smaž to a začni zase znovu hlavně se NEVZDÁVEJ a jeď dál :-)))
jj je to v hlavě, ale co mám dělat, když musím chystat jídlo pro ostatní členy rodiny tak si už automaticky zobnu :( a to je můj problém :( uvědomím si to až to mám v bříšku :( . Na stobu jsem od 1.2. jsem velice spokojená a do teď se mi to dařilo bez problémů :) . Tento měsíc mě čeká maturita a to se tento víkend podepsalo na mém jídelníčku, vše šlo do háje a já si s chutí dala oplatek, čokoládu a mám pocit že se zase vezu :) nevím jak to zvládnout :( .
Souhlasím,že je to někdo v hlavě,přejídám se i když nemám hlad.Je to potom jako droga a nemůžu přestat.Ne že bych teda drogy někdy brala to ne,ale hodně jsem o tom četla a slyšela.
Neznám způsob, který by fungoval na každého, ale rozhodně si myslím, že nadváha a obezita je problém hlavy, ne zažívání. Také se někdy přejídám i když nemám hlad.
noronet:
To je možná horší než se přejídat ne ?Ale hlavně ,že tě uhlídal .-)
Já to neznám, já mám problém obráceně, když jsem byla ve vlekém presu, tak jsem vůbec neměla chuť nic jíst. Syn mě dokonce hlídal, abych něco snědla.
jo přestat kouřit je asi další věc ,kterou by si měla elespoň omezit :-)
ze mě si babča (kuřák) dělá legraci prý abych nezačala taky když nemám teď jídlo v ruce každou chvíli .-)
Kompenzaci stresu nebo negativnívh emocí neřeším jídlem ale bohužel cigaretou,takže to není žádná výhra.Hodlám končit i s tou cigaretou tak nevím ,nevím.
U mne je to také večerní chuť na něco,někdy ani nevím na co,zkrátka jen chuť,většinou skončím u čokolády nebo chleba s máslem,a taky si ráda na ten chléb přidám majonézu.V každém případěco se nyní pohybuji v Sebekoučinku, snažím se denně jednotlivé porce jídla vážit a zapisovat do tabulky,stejně tak je to s pohybem.A také víc piju,chutě ustupují.Stále se učím,tak jako ostatní
Emoce a jídlo! Téma na román :-) Mě se velmi týká :-(. Úspěch je dobré oslavit dobrým jídlem.... Stresy a deprese léčit dobrým jídlem.... Večerní klídek, když si po celodenním shonu konečně sednu a mám klid, co je lepší než se v klidu najíst...??? 40-tiletá praxe se ale nezmění ze dne na den. A tak se učím. jak to dělat jinak.
Jojo dnes to na jaro už opravdu vypadá akorát ta teplota kolem nuly je :-(
Nejlepší na chutě je jít něco dělat, napít se, jít ven a hlavně nestresovat se kvůli každé kravině :-)
Vždyť jaro klepe na dveře a to už je důvod k radosti
Ahoj všichni,vybrala jsem si vaší diskuzi,protože se týká i mě věčný boj se stresem a jídlo kolem něho.
Hodně věcí se u mě za poslední 1/2 rok změnilo a jsem relativně v klidu až na normální běžné stres,situace,které patří k životu.A tak jsem konečně zkrotila své noční jedení.Občas jsem ulítla ,ale co mám vás tady na STOBU tak se držím a ujela jsem jen 1 x
Přez den mi nejvíc pomáhá,když jdu mezi jídly něco dělat a nebo jdu ven :-)
Když člověk nepřemýšlí, nasláduje se vším možným, povolí chuti a je to. Díky za semaforky, to je úžasná pomůcka.
Zde jsem umístila slidy k nočním směnám:-) http://www.stobklub.cz/fotogalerie/janadivoka/7439/
ještě k nočním směnám, které jsou pro organismus opravdu zátěží - když jsem aktivní - musím jíst, ale v 24hodinové bilanci nesmím přešvihnout adekvátní příjem -. konkrétní příklad dravotní sestra nastupuje v 18 hodin na 12ti hodinovou noční službu:
kolem 17 hodiny se doma navečeří ( pokud daleko dojíždí, vezme si večeři s sebou a navečeří se po příchodu do práce, jak to bude možné)
mezi 20 – 21 hodiny si dopřeje II večeři (jogurt, trochu ovoce apod.)
kolem půlnoci - za další 3 hodiny – je čas na další jídlo - např. zeleninové saláty s kvalitní bílkovinou (sýr, libové maso), sendvič se šunkou, sýrem a zeleninou a podobně
kolem 3 hodiny ranní bychom jí doporučili "malou svačinu" (jogurt s ovocem, 1/2 pečiva se sýrem a šunkou + zeleninu, malý salát apod.)
ještě jednu malou svačinu lze zařadit ještě kolem 5 hodiny ráno
poslední jídlo by však měla mít cca 3- 4 hodiny před ulehnutím
v 7:00 odchází z práce a kolem 8 – 9 hodiny ranní usíná
Po probuzení bude v jídelním režimu pokračovat dle denní doby – stane-li kolem 13-14 hodiny – pak pokračuje obědem
