Vydržím? Nevydržím?

zdravím, jsem tady nová - ikdyź účet - profil - mám zařízený už nějakou dobu, nicméně nějaký čas jsem tady taky nebyla. Nechce se mi zakládat nové téma a snad můj dotaz tady nebude vadit.
Můj dotaz na vás všechny tady tedy je ... jak získat a hlavně si udržet motivaci? Což je asi u mě teď ten nejzákladnější problém, nemám problém se "vyhecovat" , nějakou dobru dodržovat nějaký ten jídelníček atd. ... ale ... když nejsou výsledky jaké bych třeba očekávala ... potom stresy v práci .. a vše se sesype .... vím, že potřebuju "naprogramovat" hlavně hlavu .... ale jak? Nějaké vaše zkušenosti, rady? Děkuji moc.

sifaka, v pohodě. taky si připadám zdravě. Ona ta potvora sladká nebolí a není vidět. Trošku kulatější jsem začala být po třicítce po druhé svatbě. A po narození syna ve 32 letech se váha zastavila na 79 kg při 164 cm. V tu dobu jsem ještě pořád jezdila na koni, i když už ne závodně Lékař se smál že neví pro koho je to vlastně sport. zda pro mne nebo koníka. teď se konečně podařilo to co léta ne. Dnes mám 68 kg a 10 cm v pase dole. bílé pečivo je vyměněno za celozrnné a racio placky. kupodivu dobré. Maso mám ráda, ale jeho část nahrazeno tofu. I to je dobré, zvláště to uzené. Naštěstí sladké moc nemusím a pokud občas peču tak to "jistí" mouka špaldová, cukru minimum. Při zamyšlení o co jsem ochuzena oproti předcházející stravě, mohu říci že jen o banány. … a co je to štěstí ? Pro mne určitě mít se ráda a všechny okolo. i z nehezké zkušenosti si vybrat pozitiva a těšit se na dny které přijdou.

Jj, Shejbalova, to je jeden z největších bojů :-/...jak jít dál, když člověk změní stravu, rozloučí se se svými dlouho oblíbenými potravinami v zájmu zdraví a ono to zdraví(potažmo špeky) to nechce pochopit. :-(....mám to podobně, i když pravda bez té cukrovky:-).....I když vlastně ....když se zamyslím nad tím názvem......já prakticky nejsem vůbec nemocná, můžu dělat prakticky co chci, jen nehubnu to co bych chtěla................takže je to vlastně to štěstí?Tzn.že bych si to prakticky měla užívat a ne vydržet :-)

Sebekoučink jsem si zkusila na 3 dny. Neshledala jsem že je pro mne přínosem. To však neznamená že pro jiné přínosem je. Celý život si plánují co a kdy jíst. Ani s jídelníčkem nemám problém. Občas zhřeším, není to nic co by vybočovalo z normy. Ve 46 byla zjištěna cukrovka a poslední rok se začala zhoršovat. Od poslední kontroly Nastala u mne radikální změna jídelníčku. Dnes byla kontrola na dia. Bez zlepšení. Bohužel slinivka nedává potřebné množství inzulínu. Teď se budu pár dní prát s myšlenkou na budoucnost s pícháním inzulínu. No nic, venku je sice zimča, ale hezky. Nejlepší lék - vychodit to.

Macatice, já jsem si pořád říkala, že stejně asi člověk nevydrží sebekoučovat pořád. Ale cíl sebekoučingu jsi asi nejlépe vystihla Ty - že pak už vlastně člověk tuší to optimum. Kolik sníst, kolik vyhýbat - ty semaforky se mu dostanou do hlavy.
Já jsem u toho prvního vydržela měsíc. A opravdu jsem zhubla, asi 4 kila. Ty další už jsem vydržela jen asi dva dny, což mě teď, u toho čtvrtého, má tendenci trochu demotivovat.
No.. Vidím, že nejsem sama - tím spíš se musím poprat s vůlí.
Pro mě pohyb je taky problém. Četla jsem si rady, jak trochu zvýšit pohyb. Třeba chodit do práce a z práce pěšky apod. To já dělám (neumím naštěstí řídit auto). A každý den procházky s pejskem, který je ale dle pravidla "jaký pán, takový pes", takže aktivita veškerá žádná :-D
Máte nějaké tipy, jak tedy pohyb tou přirozenou cestou ještě zvýšit? Mně je jasné, že u skupinových pohybů (u nás probíhá tabata a podobné) dlouho nevydržím a návrat do klidu mi tělo dvojnásob vrátí. Taktéž vůle zacvičit podle DVD, kterých mám doma desítky, nevydrží dlouho. Takže ta přirozená cesta by byla nejlepší.

Hele, Sifaka, naděje přece umírá poslední! Chce to jen víru mít, doufat a jít...!

Ale k věci. Já jsem Sebekoučink měla dvakrát (poprvé to byly asi tři tříměsíční cykly za sebou). Pokaždé byl největší problém v zapisování a pro mě dolaďování poměrů na konci dne. Já nejsem plánovač, takže všechno dělám za pochodu. A stálo to hodně času, hlavně ze začátku. Pak už jsem měla vyzkoušené příhodné kombinace.
Takže snaha mít semaforky zelené se mi všdy vyplatila. prvním tříměsíčním cyklu šla váha dolů hned od začátku, pěkně pravidelně. Asi proto, že jsem nikdy předtím žádnou dietu dlouhodobě nedržela - prý si tělo na diety zvykne a tak nějak je ze začátku ignoruje, než správně zareaguje.
Podruhé to byl třéměsíční cyklus před rokem - na podzim, do vánoc. Dva měsíce jsem jela podle Sebekouče (s nastavením hodnot podle předchozího osvědčeného cyklu) - a nic, nic, nic. Jenže já si z toho nic nedělala, pořád jsem se snažila mít semaforky zelené, a pak asi tři čtyři týdny před Vánoci se to spustilo a já dala dolů skoro tři kila, a tak jsem měla na svátky pěkný polštář, na který se dalo dosednout.
Teď bych zase měla dát dolů tři kiila do své optimální váhy, ale nějak se k tomu Sebekouči a zapisování nemám vůli donutit. Tak jedu jen popaměti své osvědčené kombinace.

Věřit je potřeba..................a někteří navíc musí i bojovat.Život není fér ale to už "staré vesty"dávno vědí.Ty mladé ještě doufají.............marně.

Vůle je prevít, já si poručím, ale často se neposlechnu. Největším problémem je pro mne pohyb, tělo mne neposlouchá.

Chtěla jsem připsat komentář, ale martashi to napsala tak hezky a výstižně, jako by mi to psala přesně na míru. Mám to stejně jako ona :-).

Já jsem z papírové generace, takže jsem si hlavně zpočátku psala vše do malinkého bločku a večer jsem vše najednou přepisovala dopočítače ,tedy než jsem se naučila plánovat dopředu. Mě dělá největší problémy pohyb, zdraví občas nedovolí a pak je pravidelnost v tahu, ale jak to jde vracím se na značky :-)

Moc Vám všem děkuju. Asi největší problém je ten pocit "musím to zapsat". Kolikrát to dopadne tak, že si řeknu: "Dnešek nezapisuji, začnu zítra.." a i realita je pak žalostná. Snad vydržím, protože na semaforkách to přesně vidím: málo zeleniny, málo pohybu... včera jsem div nevybublala, jak jsem se snažila odpoledne dohnat nápojový deficit..

No já to tedky zkouším bez sebekoučinku. Mám už hodně jídel, co běžně vařím, odvážené a přepočítané, tak se dá říct, že vím co jím.Ale stejnak, jak to nevážím automaticky si dávám větší porce....ještě nejsem ukázněný strávník, jsem zvědavá, jak to zvládnu a zda vydržím, či nevydržím ????

Jsem na tom podobně, také jsem si již poněkolikátě zaplatila sebekoučink, myslela jsem, že mě to bude motivovat k zapisování, ale už to zas šidím ... Protože jsem ale věčný dietář a tak baj voko vím kolik čeho, tak si alepoň vážím porce. Jen se mi nedaží omezit sacharidy a naopak mít víc bílkovin - k tomu abych to viděla ani nepotřebuji sebekoučink ;-) Docela fajn pomocník je easykoučink - to když člověk opravdu nestíhá, nemá vůli nechce dávat každou surovinu do hrnce. Držím palce ať se ti nějakým způsobem daří mít jídlo pod kontrolou, je to jediná možnost jak něco udělat s váhou.

Jsem na tom podobně,je to otázka sebekázně a ta mi chybí.
martashi má pravdu,je třeba si naplánovat a určitě se mi osvědčilo zapisování a také vážení jídla.Myslím si,že u mne je neúspěch způsoben především nepravidelností a leností to změnit.Tobě držím palečky.

Je to docela náročné, důležité je dávat si splnitelné cíle a pomalu si přidávat. Jednorázové zákazy čehokoliv nevedou nikam. A co se týká sebekoučinku je důležité plánovat si jídlo dopředu (podle mé zkušenosti) a připravovat si ho do krabiček, na zapisování si určit čas a dodržet " kdyby čert na koze rajtoval" než se ti určitý režim stane rutinou.A naučit se být na sebe hodná :-)Postupovat pomalu ,ale jistě dopředu znamená i když "ulítneš" hezky se vrátit k režimu a neházet flintu do žita.DRŽÍM PALCE.

Tak jsem si počtvrté zaplatila sebekoučing. Třikrát už jsem ho nedotáhla do konce. Váha - o kilo víc, než před tím prvním :( Jak se potýkáte s vůlí?